Inspirací k spolupráci - spoluprací k inspiraci

Spolupráce s Janem Černošem
Jaké to je, když na svých knihách spolupracuji s manželem? U nás i v zahraničí uznávaným malířem a grafikem? Lidé se mne na to ptají skoro tak často, jako jemu kladou otázku, kolikrát jsem mu stála modelem.
Někdy napínavé a každopádně nádherné, jako naše manželství. Ilustroval už mou první knihu. Tehdy na vysoké škole tedy ještě nebyl mým manželem… Oba jsme začínali tvořit, on opatrně otevíral dveře do světa výtvarného umění, já díky docentu Janu Dvořákovi a jeho tvůrčímu psaní „vyšla s kůží na trh“ se svou literární prvotinou.
„Dobře jste si vybrala, ten se prodává,“ řekl mi jeden – našeho života očividně neznalý – odborník na výtvarné umění během manželovy výstavy. Vybrala jsem si dobře, ale ne toho, jehož díla se prodávají. Tehdy ještě ne. Ani moje prvotina vydaná z grantu pro studentský talent se neprodávala. Nevybrala jsem si známého a skvělého výtvarníka. Jím tehdy ještě nebyl. Ani já nebyla spisovatelkou. Poznáváme se a rosteme spolu už řadu let. On je mým prvním kritikem, já zase tím jeho. Nikdo nezná mou tvorbu a můj život lépe; když čte mé příběhy, vidí obrazy, které patří i jemu…
Je však spravedlivé, abych také přiznala, že první knihu nám pomáhal ilustrovat i rezatý kocour Kryštof. Přebíhal po papíru nejprve zablácenými tlapkami, ale nebylo to ono, tak jsme mu je natřeli make-upem – ten šel dolů lépe než malířské barvy… Vzorně spolupracoval tak dlouho, dokud nebyla „kočičí razítka“ hotová. A u té dosud poslední (Uprostřed noci zpěv) asistovala naše tříletá dcerka Anežka. „Tatínku, ty fotíš maminku? Já chci taky fotit!“ zvolala nadšeně a podobně hlasitě, jako si můj muž vzdychl.
Když se manžela na besedě na ZUŠ po vyhlášení výsledků literární a výtvarné soutěže, kam nás pozvali jako hosty zaštiťující ony umělecké obory, zeptali, jak se mu hledá inspirace, odpověděl, že spíš neví, co vybrat. A já také ne. Vytvoří vždy tolik krásných obrazů, že se některé odkládají jen těžko.
Obvykle však nějakou dobu trvá první fáze. Pustit se do toho… Někdy tak kniha čeká na ilustrace měsíce, jednou dokonce i déle. To asi zasáhla vyšší moc, a sice v podobě nezálohovaného souboru v porouchaném počítači. Básnická sbírka Tyhle moje řeky vyšla o rok později proto, že se manželovi těžko smiřovalo se skutečností, že bude muset vše vytvořit znovu. A pak jsme jeli na dovolenou. Vraceli jsme se s kufrem plným krásných akvarelů. Heuréka! „Udělám to úplně jinak,“ pravil a tak se také stalo. Ty původní ilustrace byly dobré. Ale ty nové jsou naprosto úžasné! Okouzlily mne i nejednoho čtenáře.
Jan Černoš je nejen dvorním ilustrátorem mých knih, ale i jejich spolutvůrcem. Jeho život i dílo se s tím mým doplňují ryze a hluboce. Jak napsal v literární kritice sbírky Uprostřed noci zpěv František Uher: „Bohaté invencí i barevností jsou ilustrace, které nemají běžný doprovodný charakter, platí, že slovo a obraz jedno jsou.“  http://obecspisovatelu.bloger.cz/Nove-knihy-a-recenze/KREHKA-SUGESTIVNI